The Prisoner (2009) - recenze

Jak už se stalo zvykem, staré seriály nejsou pro současné (hlavně americké) diváctvo dostatečně cool a in a tak se dělají jejich nové verze. Namátkou můžeme například jmenovat Doktora Who, Bionic woman, V atd...

A jedním z takových seriálů je The Prisoner. O té původní verzi jsem psal velmi pochvalně. jak dopadla ta nová?

(Doporučuji si přečíst tu původní recenzi, protože tady na ni budu navazovat).




Tak za prvé, náš hrdina už není tajný agent, ale zaměstnanec velké nadnárodní korporace, který se z New Yorku zčista jasna objevil ve Vesnici. Čísla místo jmen zůstala, ale už od začátku je jasné, že realita téhle vesnice je v novém Prisonerovi podivná, až snová a že to asi nebude úplně skutečnost.





Vesnice je obklopená pouští a v dálce na horizontu se třpytí dvě poloprůhledné budovy, ne nepodobné Světovému obchodnímu centru, ke kterým se však nedá dostat. Zřejmě to má něco znamenat.

Zatímco v původním seriálu byla Vesnice plná všech možných architektonický stylů, tahle nová je přísně unifikovaná.



Hlavní kvalitou seriálu je číslo 2, kterého hraje sir Ian McKellen. Jakmile se objeví na obrazovce, tak jde kvalita rapidně nahoru, je vidět, že je skutečně výborný herec. Všichni ostatní jsou ale strašně nevýrazní, jejich postavy se tak různě potácí po scéně, nemají žádný vývoj, nikam nesměřují, popravdě vypadají všichni jako trochu pod sedativy, což je možná i účelem, nevím...

Záběry vesnice se střídají s flashbacky z New Yorku, kde vidíme, co se dělo číslu 6 před tím, než se ocitl ve Vesnici.



Hlavní změnou je ovšem úplně jiné vyznění idejí celého seriálu.

Zatímco v původním seriálu hrdina bojuje proti moci a konformitě a za právo udržet si vlastní individualitu, tak tady je to právě naopak, myšlenka konformity, podřízení se autoritě, sluníčkovému pohledu na svět je tu prezentována jako ta správná, pozitivní, lepší je nedělat vlny, přizpůsobit se – tak přece budete šťastnější!

Což mi připadalo neuvěřitelné, až jsem se domníval, že možná jen špatně chápu, ale pak jsem našel vyjádření jednoho ze scénáristů, který píše „Co když je taková míra individualismu a sobectví nebezpečná? Co když dosáhl kritické hranice?“

Takže jsem pochopil, že je to záměr. Asi žijeme v takové době. Což je docela v prdeli.

Seriál The Prisoner (1967) aneb Může dát tajný agent výpověď??? - recenze

- Kde to jsem?
- Tohle je Vesnice.
- Co chcete?
- Informace.
- Za koho mluvíte?
- To se nedozvíte... Chceme informace.
- Nedostanete je!
- Po dobrém nebo po zlém, dostaneme...
- Kdo jste?
- Číslo 2.
- Kdo je číslo 1?
- Vy jste číslo 6.
- Já nejsem číslo! Jsem svobodný člověk!
- Hlasitý pobavený smích :-)))

Tenhle článek je o jednom, podle mého názoru velice zajímavém, britském televizním seriálu. Předem vás ale musím varovat - je to seriál ze 60. let a na žádné z českých televizí ho s téměř 100% pravděpodobností nikdy neuvidíte.




Varováni jste byli, takže můžu pokračovat. První díl seriálu (a i všechny ostatní díly, protože tahle sekvence se opakuje na začátku každého dílu během úvodních titulků) začíná následujícím sledem událostí:

Hlavní hrdina (jehož jméno se nikdy nedozvíme), který je tajným agentem vlády Jeho Veličenstva se ve žlutém sporťáku přižene do Londýna, rozzlobeně vrazí do kanceláře svého šéfa, křičí na něj a předá mu svoji rezignaci (jejíž důvod neznáme).

Na to odchází domů a začne si balit kufry, aby si udělal dlouhou dovolenou. Netuší, že ho sledoval černý automobil a že jeho řidič mu klíčovou dírkou vpustí do bytu uspávací plyn.

Náš hrdina usíná a probouzí se zdánlivě ve svém londýnském bytě, ale když se podívá z okna, zjistí s úžasem, že je ve Vesnici (jak ji nazývají její obyvatelé).



Jak brzy zjistí (viz dialog nahoře), Vesnice je malé městečko, kam jsou umístěni špióni z celého světa, kteří něco vědí. Cokoli zajímavého, co zajímá ty, kdo vesnici zřídili a provozují.

- Nejste náhodou Čech, nebo Polák?
- Proč se mě na to ptáte?
- Máte zvláštní přízvuk, my jsme tu velice kosmopolitní

Vesnice je fantaskní a surreálné místo, něco mezi Orwellovým 1984 a normalizačním komunismem. Ve Vesnici je domov důchodců i hřbitov – dostat se odsud není evidentně snadné. Všude jsou tajné kamery a mikrofony. Navíc se nedá zjistit, kdo z obyvatel je vězeň a kdo dozorce – všichni mají čísla a nikdo neví, komu může věřit, což občas umožňuje tvorbu zajímavých psychologických zápletek.

Ampliony po Vesnici chrlí optimistické slogany (Dobré ráno, Dobré ráno, Vstávejte zvesela!) a vylepená hesla nabádají k dodržování pravidel (Otázky jsou pro ostatní zátěží, Odpovědi jsou pro tebe vězením)

Občané se mezi sebou zdraví pozdravem `Be seeing you!`, což se dá přeložit buď `uvidíme se`, ale také `jsi sledován`.

Vesnice je z jedné strany ohraničena mořem a z druhé strany vysokými horami. Hranice je dobře hlídaná a uprchlík, který se dostane až za „vnější perimetr“ musí čelit hlídacím `zařízením`, která mají tvar a velikost menšího balónu, jsou nadána vlastní inteligencí a svoji oběť likvidují tak, že se k ní pevně přitisknou.



Lidé tu nemají jména, jenom čísla. Vesnici řídí muž (nebo žena) zvaný číslo 2, herci, kteří ho hrají, se ale v průběhu seriálu mění, jak jsou jeden po druhém postupně odvoláváni svým nadřízeným (číslem jedna?), který ovšem není nikdy vidět... tedy až na poslední díl, který je ovšem poněkud... ale k tomu se dostanu :-)

V každé epizodě se snaží číslo 2 z čísla 6 dostat jediné – z jakého důvodu tak náhle rezignoval na svoji pozici a číslo 6 mu to stejně vytrvale odmítá říct, naopak se snaží z Vesnice za každou cenu uprchnout. Jsou proti němu použity všechny možné metody - od složitých psychologických léček, přes vymývání mozku až po mučení (to je ale používáno s mírou, protože číslo 2 se obává trvalého poškození mozku čísla 6, které by jim uzavřelo přístup k informacím v jeho hlavě).

Téměř všechny díly mají brilantní scénář a u většiny z nich jsem byl na konci skutečně překvapen rozuzlením – kolik dnešních seriálů se něčím takovým může chlubit? Hlavním člověkem za seriálem je Patrick McGoohan, který si zahrál hlavní roli, režíroval pět epizod, k několika napsal scénáře a byl výkonným producentem.

Dokázal vdechnou postavě čísla 6 nezlomnost, odvahu, touhu po svobodě a jakýsi vnitřní vztek a neklid, který z něj ve vypjatých situacích přímo sálá. Žádnému z čísel 2 se ho nedaří zlomit.



Každý díl je přímo prošpikován obrazovými i hudebními skrytými metaforami, analogiemi a odkazy na jiná díla.

Kvalitu dílů je, jak jsem již psal vyrovnaná – výjimku tvoří poslední díl. Ten se totiž docela vymyká jak předcházejícím epizodám, tak možná čemukoli, co v té době v televizi běželo (a i dnes by se mu mohl rovnat snad jen Twin Peaks nebo tak něco :)

Podle některých nepodložených informací měla být poslední epizoda McGoohanovou pomstou nadřízeným, se kterými se během natáčení nepohodl. Je velmi zvláštně natočená, zpívá se v ní, číslo 6 se tu „setkává“ s číslem 1 a (možná) i uniká z Vesnice..

Údajně musel McGoohan po jejím odvysílání odjet načas ze země, protože mu rozčilení fanoušci chodili mlátit na dveře... :-)

Seriál měl vliv i na budoucí tvůrce, inspirovali se jím například scénáristé některých dílů Babylonu 5, jedna epizoda Simpsons je poctou Prisonerovi.

Název: The Prisoner
V produkci: ITV
Vysílalo se: 1967-1968

IMDB: http://www.imdb.com/title/tt0061287/
ČSFD: http://www.csfd.cz/film/69630-prisoner-the/